Review: Nadpozemská(Nadpozemská #1)

Oficiální název: Nadpozemská(Unearthly)




Série: Nadpozemská(#1)
Autor: Cynthia Hand
Žánr: fantasy/román
Počet stran: 360
Nakladatelství: Cooboo

Zjistit, že jste částečně anděl, není zrovna běžná rutina ani procházka růžovým sadem, zvlášť když víte, že máte naplnit na Zemi poslání, že máte úkol, který byl svěřen jedině a právě vám, ale nikdo vám neřekne, jaký ten úkol přesně je. Nicméně Clara,hlavní hrdinka trilogie Nadpozemská, se s tím statečně pere. Dokonce se snaží zjistit, kdo je ten pohledný kluk, kterého vídá ve svých snech a který zjevně nějak patří k jejímu poslání. Má ho zachránit? Je tohle smyslem jejího života?

Když se pak setká s Christianem, zdá se, že všechny dílky skládačky zapadly na svá místa. Jenže nic není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Clara je nakonec nucena volit mezi lidskou láskou a andělskou povinností a nikdo netuší, jaké důsledky to všechno může mít.

Nadpozemskou jsem dostala jako dárek na Vánoce.Její obálka je moc krásná.I když se musím přiznat,knihu jsem tehdy půjčila kamarádce  a ta říkala že je skvělá tak jsem se do ní hned pustila :3

Clara,hlavní hrdinka této knihy,je z jedné čtvrtiny anděl.Claře se ve snu zjevuje její poslání,které musí splnit.Ve snu začne vídat kluka uprostřed hořícího lesa.Postupem času se ji zjeví více věcí,a proto se s matkou a s bratrem přestěhují z Kalifornie do Wyomingu.Clara se zde seznamuje s objektem své vize,Christianem.Clara zde získá přátelé a mezi nima je i jeden z hlavních hrdinů Tucker.Samozřejmě i v této knize je milostný trojúhelník.Já sama jsem se dlouho nemohla rozhodnout,jestli jsem spíše pro Christiana nebo Tuckera.

Čas ale neúprosně běží a Clara se musí vypořádat se zkouškou,která odhaluje minulost rodiny andělů.Postupem času Clara zjištuje,že andělé nejsou vždy jen hodní a plní lásky...

Na závěr vám chci říct,že vám tuto knihu velice ráda doporučuji.Nadpozemská je podle mně úžasná knížka,je velmi čtivá a myslím,že to nejlepší andělská kniha.

Hodnocení: 

Ukázka knihy

Stojí blízko mé skříňky zády ke mně. Poznám jeho ramena, vlasy a tvar hlavy a v tu chvíli jako by mnou projel elektrický výboj. V tom mě pohltí vize. Vidím ho současně v černé flísové bundě mezi stromy a ve skutečnosti na chodbě, jen pár kroků ode mě, jako by vize byla průsvitný závoj překrývající realitu.

Udělám krok směrem k němu a otevřu pusu, abych zavolala jeho jméno. Pak si ale uvědomím, že ho neznám. On jako by mě přesto zaslechl jako pokaždé v mé vizi. Začne se otáčet a mně se zastaví srdce, protože tentokrát neprocitnu. Místo toho se mu dívám přímo do tváře. Lehce zvedne koutky úst, když prohodí vtip s klukem stojícím vedle.

Zvedne hlavu a naše pohledy se setkají. Chodba se rozplyne. Najednou jsme tu jen já a on, uprostřed lesa. Zpoza jeho zad přichází vize. Oheň na úpatí kopce se s burácením blíží k nám, rychleji, než je to vůbec možné.

Musím ho zachránit, pomyslím si.

A v tom okamžiku omdlím.